<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:georss="http://www.georss.org/georss" xmlns:geo="http://www.w3.org/2003/01/geo/wgs84_pos#" xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/"
		>
<channel>
	<title>Comentarios en: 14 POETAS</title>
	<atom:link href="http://gentedelpuerto.wordpress.com/poemario/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>http://gentedelpuerto.wordpress.com</link>
	<description>Caras anónimas, caras conocidas: la savia de la Ciudad del rey Sabio.</description>
	<lastBuildDate>Fri, 13 Feb 2009 19:32:04 +0000</lastBuildDate>
	<generator>http://wordpress.com/</generator>
	<sy:updatePeriod>hourly</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>1</sy:updateFrequency>
		<item>
		<title>Por: Eloy Fernández Lobo</title>
		<link>http://gentedelpuerto.wordpress.com/poemario/#comment-812</link>
		<dc:creator>Eloy Fernández Lobo</dc:creator>
		<pubDate>Sat, 07 Feb 2009 11:16:22 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://gentedelpuerto.wordpress.com/?page_id=658#comment-812</guid>
		<description>Mis más expresivas y públicas gracias a José Mª Morillo por su atrevimiento al poner, y por lo tanto calificar como poesía &quot;mi lección gramatical&quot;, mis ejemplos de los distintos usos y las formas en que deben construirse, expresarse y escribirse las alusiones a nuestro Puerto, ha sido un regalo inesperado que, miedo me da, pudiera trastocarse en demanda; yo no tengo nada de poeta, si porque rime merece esa calificación, sea; pero a pesar del halago que supone el gesto de mi amigo Morillo, mucho más me gustaría que calara, en los posibles lectores, la enseñanza que conlleva. Un abrazo a todos, os lo merecéis Gente del Puerto.</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Mis más expresivas y públicas gracias a José Mª Morillo por su atrevimiento al poner, y por lo tanto calificar como poesía &#8220;mi lección gramatical&#8221;, mis ejemplos de los distintos usos y las formas en que deben construirse, expresarse y escribirse las alusiones a nuestro Puerto, ha sido un regalo inesperado que, miedo me da, pudiera trastocarse en demanda; yo no tengo nada de poeta, si porque rime merece esa calificación, sea; pero a pesar del halago que supone el gesto de mi amigo Morillo, mucho más me gustaría que calara, en los posibles lectores, la enseñanza que conlleva. Un abrazo a todos, os lo merecéis Gente del Puerto.</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>Por: Juan Muñoz Serrano</title>
		<link>http://gentedelpuerto.wordpress.com/poemario/#comment-563</link>
		<dc:creator>Juan Muñoz Serrano</dc:creator>
		<pubDate>Tue, 13 Jan 2009 02:06:56 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://gentedelpuerto.wordpress.com/?page_id=658#comment-563</guid>
		<description>A JUAN POR QUE NUNCA OLVIDE QUE CASUALIDAD NO EXISTE SÓLO LA CAUSALIDAD. PRIMAVERA DE 2001

NI MUCHO MENOS SEÑOR JESÚS MARIA NUNCA PODRE OLVIDAR LO QUE USTED HIZO POR NOSOTROS.ME PODRAN ROBAR MUCHAS VECES EN LA VIDA, PERO ENCONTRAR A UN HOMBRE QUE ME ABRIERA SU CASA Y TE PRESENTE A SU FAMILIA Y SIN PEDIR NADA A CAMBIO. ESO SOLO PASA UNA VEZ EN LA VIDA.
ESTARE AGRADECIDO A USTED Y A SU FAMILIA SIEMPRE Y CUANDO ME ACUERDO DEL PUERTO DE SANTA MARÍA, DESPUÉS DE 8 AÑOS Y CON ESTE LIBRO,  QUE EN LA MANO TENGO, SOLO  PUEDO DECIR  QUE HAY UN GADITANO, CON UN CORAZÓN MUY GRANDE. JESÚS MARÍA QUE VIVE EN EL PUERTO DE SANTA,ME DISTE UNA LECCIÓN MUY VALIOSA. NO SABIA QUE PUDIERA HABER UNA 
PERSONA CON TANTA BONDAT. GRACIAS Y DESEARÍA PODER FELICITARLE EL AÑO PERSONALMENTE  . YA QUE PERDI HACE VARIOS AÑOS SU TELEFONO 
JUAN MUÑOZ SERRANO 645550227 (BARCELONA) LLIÇA DE VALL</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>A JUAN POR QUE NUNCA OLVIDE QUE CASUALIDAD NO EXISTE SÓLO LA CAUSALIDAD. PRIMAVERA DE 2001</p>
<p>NI MUCHO MENOS SEÑOR JESÚS MARIA NUNCA PODRE OLVIDAR LO QUE USTED HIZO POR NOSOTROS.ME PODRAN ROBAR MUCHAS VECES EN LA VIDA, PERO ENCONTRAR A UN HOMBRE QUE ME ABRIERA SU CASA Y TE PRESENTE A SU FAMILIA Y SIN PEDIR NADA A CAMBIO. ESO SOLO PASA UNA VEZ EN LA VIDA.<br />
ESTARE AGRADECIDO A USTED Y A SU FAMILIA SIEMPRE Y CUANDO ME ACUERDO DEL PUERTO DE SANTA MARÍA, DESPUÉS DE 8 AÑOS Y CON ESTE LIBRO,  QUE EN LA MANO TENGO, SOLO  PUEDO DECIR  QUE HAY UN GADITANO, CON UN CORAZÓN MUY GRANDE. JESÚS MARÍA QUE VIVE EN EL PUERTO DE SANTA,ME DISTE UNA LECCIÓN MUY VALIOSA. NO SABIA QUE PUDIERA HABER UNA<br />
PERSONA CON TANTA BONDAT. GRACIAS Y DESEARÍA PODER FELICITARLE EL AÑO PERSONALMENTE  . YA QUE PERDI HACE VARIOS AÑOS SU TELEFONO<br />
JUAN MUÑOZ SERRANO 645550227 (BARCELONA) LLIÇA DE VALL</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>Por: Jesús María Serrano</title>
		<link>http://gentedelpuerto.wordpress.com/poemario/#comment-469</link>
		<dc:creator>Jesús María Serrano</dc:creator>
		<pubDate>Fri, 26 Dec 2008 10:38:25 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://gentedelpuerto.wordpress.com/?page_id=658#comment-469</guid>
		<description>POEMA DEL CARACOL

 Yo sé que hay en el cielo
una pluma suave
que dibuja incansable ríos y montañas
barriendo nubes negras los días soleados
yo he visto a una serpiente inmensa enroscarse
en un río pa sin pagar billete bajar hasta la playa
yrío le mostraba incansable su talonario negro
separaba en los rápidos
cabiaba la corriente
se agarraba a los cañaverales
intentando denodadamente el llegar con retraso

 Yo
desde mi ventana hablo con los marcianos
y como mi balcón es grande
les he dicho que pueden usarlo como pista
sin necesidad alguna de pagar el peaje
yo tengo en la nevera un caracol gigante vivo
con más de cinco metros
un caracol que fuma y que hace crucigramas
se alimenta de libros sin palabras
y de luces negras los domingos
no se saca nunca de paseo
porque le da cierto miedo los barrenderos municipales
en casa no usamos sábanas en la cama
dormimos desnudos
sólo nos tapamos con una tela de araña invisible
regalo de un amigo nuestro ciego de Brooklyn
y este mismo amigo también nos está fabricando
unas bicicletitas desmontables
para andar por el fondo de los lagos en invierno
yo tengo una vecina a la que disgusta
todas las maravillas que tenemos en casa
un día sí y otro no nos está denunciando por brujería
y los guardias civiles con un papel escrito me registran la casa 
menos mas que el caracol gigante me avisa de antemano
y lo escondo en la lámpara vieja regalo de mi abuela
la tela de araña la pongo entre los libros especiales sin palabras
cubriendo la pista de aterrizaje de los marcianos
yo mismo tengo ahora dieciocho manos y cinco piernas
Las puertas de mi piso son de trescientos metros las bajitas
con lucecitas rojas en las puntas pa que no me las partan los aviones

TRADUCCIÓN AL CHECO

Hlemýžď
Já vím že je tam na nebi
Hebké pírko
Které kreslí neúnavně řeky a hory
Odmetá černé mraky dny samoty
Viděl jsem ohromného hada svíjejícího se 
V řece který se dostal – aniž by platil vstupné - až k pláži
A řeka mu předváděla neúnavně svou smrtelnou temnotu
Zadržoval se ve vírech
Měnil směr
Zachytával se rákosí
V neohroženém úsílí dorazit se zpožděním

Já
Ze svého okna mluvím s marťany
A protože mám velký balkón
Řekl jsem jim že ho mohou používat jako přistávácí plochu
Aniž by museli platit jakékoli poplatky
V ledničce mám jednoho obrovského živého hlemýždě 
Má přes pět metrů
Hlemýžď který kouří a luští křížovky
Živí se knihami beze slov
A černými světly o nedělích
Nikdy nevyráží na procházky
Protože obecní zametači chodníků mu nahání jistý strach
Doma nemáme v posteli přikrývky 
Spíme nazí
Jen se přikrýváme pavučinou neviditelného pavouka
Dárek od našeho slepého kamaráda z Brooklynu
A tenhle kamarád nám také vyrábí
Maličká skládací kola
Abychom se mohli projíždět na dně jezer v zimě
Mám jednu sousedku kterou odpuzují
Všechny ty zázraky které máme doma
Čas od času nás obviňuje z čarodějnictví. 
A policejní jednotky mi – s potvrzením v ruce – prohlížejí dům
Ještě štěstí že mi obrovitý hlemýžď dává vědět předem 
A já ho ukrývám ve staré lampě dárku od babičky
Pavučinu ukládám mezi zvláštní knihy co nemají slova
Zakrývám přistávácí plochu marťanů
Já sám mám zrovna osmnáct rukou a pět nohou
Dveře mého bytu – ty úplně nejmenší - mají tři sta metrů 
A červená světélka na každém rohu aby mi je neroztříštila letadadla. 

De la antología &quot;Nic nás nemohlo zastavit&quot; (NADA NOS DETENÍA -13 POEMAS de Jesús María Serrano) Edición bilingüe.

(c) LAPSUS LINGUAE PRODUCTIONS
Factoría Arte Praga
Praha, Cesk Republik</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>POEMA DEL CARACOL</p>
<p> Yo sé que hay en el cielo<br />
una pluma suave<br />
que dibuja incansable ríos y montañas<br />
barriendo nubes negras los días soleados<br />
yo he visto a una serpiente inmensa enroscarse<br />
en un río pa sin pagar billete bajar hasta la playa<br />
yrío le mostraba incansable su talonario negro<br />
separaba en los rápidos<br />
cabiaba la corriente<br />
se agarraba a los cañaverales<br />
intentando denodadamente el llegar con retraso</p>
<p> Yo<br />
desde mi ventana hablo con los marcianos<br />
y como mi balcón es grande<br />
les he dicho que pueden usarlo como pista<br />
sin necesidad alguna de pagar el peaje<br />
yo tengo en la nevera un caracol gigante vivo<br />
con más de cinco metros<br />
un caracol que fuma y que hace crucigramas<br />
se alimenta de libros sin palabras<br />
y de luces negras los domingos<br />
no se saca nunca de paseo<br />
porque le da cierto miedo los barrenderos municipales<br />
en casa no usamos sábanas en la cama<br />
dormimos desnudos<br />
sólo nos tapamos con una tela de araña invisible<br />
regalo de un amigo nuestro ciego de Brooklyn<br />
y este mismo amigo también nos está fabricando<br />
unas bicicletitas desmontables<br />
para andar por el fondo de los lagos en invierno<br />
yo tengo una vecina a la que disgusta<br />
todas las maravillas que tenemos en casa<br />
un día sí y otro no nos está denunciando por brujería<br />
y los guardias civiles con un papel escrito me registran la casa<br />
menos mas que el caracol gigante me avisa de antemano<br />
y lo escondo en la lámpara vieja regalo de mi abuela<br />
la tela de araña la pongo entre los libros especiales sin palabras<br />
cubriendo la pista de aterrizaje de los marcianos<br />
yo mismo tengo ahora dieciocho manos y cinco piernas<br />
Las puertas de mi piso son de trescientos metros las bajitas<br />
con lucecitas rojas en las puntas pa que no me las partan los aviones</p>
<p>TRADUCCIÓN AL CHECO</p>
<p>Hlemýžď<br />
Já vím že je tam na nebi<br />
Hebké pírko<br />
Které kreslí neúnavně řeky a hory<br />
Odmetá černé mraky dny samoty<br />
Viděl jsem ohromného hada svíjejícího se<br />
V řece který se dostal – aniž by platil vstupné &#8211; až k pláži<br />
A řeka mu předváděla neúnavně svou smrtelnou temnotu<br />
Zadržoval se ve vírech<br />
Měnil směr<br />
Zachytával se rákosí<br />
V neohroženém úsílí dorazit se zpožděním</p>
<p>Já<br />
Ze svého okna mluvím s marťany<br />
A protože mám velký balkón<br />
Řekl jsem jim že ho mohou používat jako přistávácí plochu<br />
Aniž by museli platit jakékoli poplatky<br />
V ledničce mám jednoho obrovského živého hlemýždě<br />
Má přes pět metrů<br />
Hlemýžď který kouří a luští křížovky<br />
Živí se knihami beze slov<br />
A černými světly o nedělích<br />
Nikdy nevyráží na procházky<br />
Protože obecní zametači chodníků mu nahání jistý strach<br />
Doma nemáme v posteli přikrývky<br />
Spíme nazí<br />
Jen se přikrýváme pavučinou neviditelného pavouka<br />
Dárek od našeho slepého kamaráda z Brooklynu<br />
A tenhle kamarád nám také vyrábí<br />
Maličká skládací kola<br />
Abychom se mohli projíždět na dně jezer v zimě<br />
Mám jednu sousedku kterou odpuzují<br />
Všechny ty zázraky které máme doma<br />
Čas od času nás obviňuje z čarodějnictví.<br />
A policejní jednotky mi – s potvrzením v ruce – prohlížejí dům<br />
Ještě štěstí že mi obrovitý hlemýžď dává vědět předem<br />
A já ho ukrývám ve staré lampě dárku od babičky<br />
Pavučinu ukládám mezi zvláštní knihy co nemají slova<br />
Zakrývám přistávácí plochu marťanů<br />
Já sám mám zrovna osmnáct rukou a pět nohou<br />
Dveře mého bytu – ty úplně nejmenší &#8211; mají tři sta metrů<br />
A červená světélka na každém rohu aby mi je neroztříštila letadadla. </p>
<p>De la antología &#8220;Nic nás nemohlo zastavit&#8221; (NADA NOS DETENÍA -13 POEMAS de Jesús María Serrano) Edición bilingüe.</p>
<p>(c) LAPSUS LINGUAE PRODUCTIONS<br />
Factoría Arte Praga<br />
Praha, Cesk Republik</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>Por: Amparo</title>
		<link>http://gentedelpuerto.wordpress.com/poemario/#comment-411</link>
		<dc:creator>Amparo</dc:creator>
		<pubDate>Thu, 11 Dec 2008 08:34:57 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://gentedelpuerto.wordpress.com/?page_id=658#comment-411</guid>
		<description>El poema de Natalia Carbajosa es muy representativo en el sentir de los nuevos inquilinos que se han ido anclando en el El Puerto de Santa María y se han dejado envolver por su brisa. 

La &quot;voz&quot; femenina de Natalia -entre tantas masculinas- y su referencia a Ovidio es una delicia. Gracias.

Abrazos

Amparo</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>El poema de Natalia Carbajosa es muy representativo en el sentir de los nuevos inquilinos que se han ido anclando en el El Puerto de Santa María y se han dejado envolver por su brisa. </p>
<p>La &#8220;voz&#8221; femenina de Natalia -entre tantas masculinas- y su referencia a Ovidio es una delicia. Gracias.</p>
<p>Abrazos</p>
<p>Amparo</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>Por: Benito</title>
		<link>http://gentedelpuerto.wordpress.com/poemario/#comment-122</link>
		<dc:creator>Benito</dc:creator>
		<pubDate>Tue, 23 Sep 2008 06:17:51 +0000</pubDate>
		<guid isPermaLink="false">http://gentedelpuerto.wordpress.com/?page_id=658#comment-122</guid>
		<description>Me contaron el otro día que Aquilino Duque, cuando viene a los toros con los amigos, presume y con razón, del azulejo que hay en la puerta de la plaza. Hay un error, en el azulejo pone que el poema es de 1958 (tomado erróneamente del libro de Martínez Alfonso, El Puerto y la Literatura, que lo sitúa en esa fecha), cuando debiera de poner 1951. El autor lo mandó a La Voz del Sur de Cádiz por medio de Fernando Quiñones.</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Me contaron el otro día que Aquilino Duque, cuando viene a los toros con los amigos, presume y con razón, del azulejo que hay en la puerta de la plaza. Hay un error, en el azulejo pone que el poema es de 1958 (tomado erróneamente del libro de Martínez Alfonso, El Puerto y la Literatura, que lo sitúa en esa fecha), cuando debiera de poner 1951. El autor lo mandó a La Voz del Sur de Cádiz por medio de Fernando Quiñones.</p>
]]></content:encoded>
	</item>
</channel>
</rss>
